MATTERHORN    1.- 8.srpen 2004

    Letos jsme se vypravili do švýcarských Alp s cílem vystoupit na Matterhorn 4.478 mnm. Nejedná se o žádný lehký výstup a proto jsme se domluvili s kamarádem Jakubem /horský vůdce/, že se pokusíme o zdolání společně. Vyrážíme proto nakonec ve čtyřech ještě s Lindou.

   Přejezd - klasická, úmorná cesta přes Mnichov s pravidelným blouděním na trase, nicméně kolem 11.00 hod.jsme konečně na parkovišti v Sass Fee. Je to vlastně údolí vedle Matterhornu. Odtud podnikneme aklimatizační výstup na Strahlhorn 4.190 mnm. Počasí super, a tak rychle vyrážíme na lanovku, která nas vyveze do cca 3.000 mnm. Odtud jdeme k chatě "Britania" a sestupujeme na nedaleký ledovec, kde budeme nocovat. Po vykopání záhrabu pro stany, občerstvení a školení v otázce "záchrana po pádu do trhlin", ukončujeme diskuze a jdeme spát. Ráno vstáváme brzy a nebude to žádná procházka.

cesta-k-Britanii. Jitka a Linda cesta-k-Britanii. Na-ledovci. Na-ledovci.

   V pondělí 2.8. ve 2.00 ráno budíček a ve 3.00 vyrážíme. Je trochu chladno, ale celkem to jde. Za svitu měsíce a čelovek razíme po ledovci vzhůru. Trhlin je požehnaně, a tak se musí dávat neustále pozor. Přibývající výška je znát, ale statečně postupujeme. Postupně se rozednívá a jde se lépe, ale nikoli rychleji. Přece jen jsme nad 3.000 mnm a vzduch je řidší. Asi v 9.oo hod. jsme v sedýlku, odkud je vidět i několik km vzdálený Matterhorn. Pod námi se přibližují další postavičky, a tak raději pokračujeme k vrcholu. Námaha už je to značná - přece jen jsme ve 4.000 mnm. Kolem 11.00 konečně dorážíme pod vrchol. Poslední metry po exponovaném hřebínku a je to. Jsme na Stralhornu 4.190 mnm. Paráda. Na vrchol leze spoustu dalších lidí a tak se musíme protáhnout zase zpátky. Sestup trvá asi 2,5 hod. a dole začínám cítít bolesti hlavy a celkovou slabost.Převýšení a sluníčko dělá svoje, ale po sbalení stanů a sjezdu do údolí je vše OK.

Matterhorn Strahlhorn Strahlhorn Strahlhorn 4190mnm Strahlhorn Na ledovci

   Ještě ten den přejíždíme 200 km do Chamonix ve Francii, protože dalším cílem má být Mont Blanc. Nějakou dobu hledáme kemp a v příšerném vedru a po celodenní námaze je sprcha vysvobozením. Pochopitelně jsme si nezapomněli koupit dobré víno a nějaký ten sýr na oslavu úspěšného výstupu. Na další den plánujeme výjezd lanovkou na "MIDI", nocleh ve stanu, a následující den výstup na Mont Blanc přes M.Maudit a Tacul.

    Druhý den se nestačíme divit. Nejezdí lanovka na první stanici. Mají nějaké technické problémy, údajně už přes 2 měsíce. To je konec našim plánům, protože vyjít nahoru s těžkými batohy je značně namáhavé a nezbyly by nám pak síly k vlastnímu výstupu. Škoda. Zbytek odpoledne procházíme Chamonix a nevěříme co je tady lidí. Je tady spousta horolezeckých obchůdků a slevy nevídané! K večeru přejíždíme do kempu v La Fayet, ale chytá nás bouřka a sotva stavíme stany. Ovšem posezení nás čtyř v malém stanu u láhve vína a Jamesona stojí za to! Později ještě navštěvujeme místní restauraci, kde mají nějakou veselici, a tak se nám tam moc líbí.

   Ve středu ráno je obloha jako vymetená a plán zní - přejezd do Täsche a výstup na chatu Hörnli 3260 mnm pod Matterhornem. Po příjezdu balíme batohy a vláčkem jedeme do Zermattu. Máme čas, a tak ještě relaxujeme chvíli na terásce u točeného a kávičky. Po 16.hod. nasedáme na lanovku směr Schwarzsee 2583 mnm, a odtud pak jdeme pěšky na Hörnli. Počasí se začíná kazit, a tak uprostřed výstupu mokneme a potom i sněží. Nic příjemného, ale zvládáme to. Na chatě jsme kolem 19.00 hod., a je tady docela liduprázdno. Ubytováváme se a plánujeme budíček na 2.hod. ránní. Ve 3.00 hod. odchod. bohužel v noci prší a kolem třetí je Matterhorn stále v mracích. Nakonec vycházíme asi v 5.00 hod., kdy se zdá, že bude následovat zlepšení. Cesta je docela lehká II.-III. hor. obtížnost a težší místa jsou osazena fixy. Docela to jde, ale asi 400 m nad chatou začíná sněžit a tak to balíme.Škoda. Ještě na místě zkoušíme zjistit předpověď počasí, ale zlepšení údajně nebude, a tak otáčíme.

Hörnli sestup Schwarzsee Schwarzsee Schwarzsee Matterhorn

   "Až do neděle bouřky", tak zní oficiální stanovisko. Opouštíme chatu s jasným koncem výstupu na Matterhorn a vzhledem k počasí i k odjezdu domů. Naděje však umírá poslední a tady se to projevilo ve zcela plné míře.V Zermattu mě napadá podívat se v internet. kavárně na počasí a vida, dle synopt. map by se mohlo počasí i přes možnost bouřek stabilizovat. Rozhodnuto: "Přespíme jednu noc v Täschi v kempu , a potom to zkusíme ještě jednou."

   V pátek dopoledne jdeme s trénovat chvíli lezení na skalky nad kempem a potom balíme a přesunujeme se znovu do Zermattu. Lanovkou na Schwarzsee a odtud opět na Hörnli. Pochopitelně se při výstupu opět kazí počasí a prší. Snad se to do rána otočí, uvidíme. Na Hörnli je tentokrát pěkně našlapáno, ale místo není problém. Chvíli klábosíme o zítřejších šancích a potom jdeme asi v 9.00 spát.

   Budíček ve 3.00 hod. a ve 4.00 hod. vyrážíme s mnoha dalšími na Matterhorn. Samozřejmě máme problém s čelovkami a vypadá to z naší strany na fiasko. Jitce přestává po 10 min. čelovka svítit, a ve stěně, když jsou za vámi další lidé, je v podstatě nemožné baterie vyměnit. Při manipulaci s čelovkou jí nakonec vyklouzla a spadla někam dolů. Jdu tedy první a Jitka těsně za mnou. Nic moc, jedinou šancí vidím blízské svítaní. Modlím se, aby vydržela svítit alespoň moje čelovka. Sice svítí, ale kvůli nestandartní přilbě mi špatně drží na hlavě. Prostě hrůza, k tomu se ještě z čelovky vyvlékají gumové pásky, kterými je připevněna na hlavě. HUDY moc děkujem, tento typ je dobrý tak na ryby! Příště si dám na vše větší pozor!!!

   Po rozednění už je to lepší, a tak jdeme o něco rychleji. Stejně ale zůstáváme mezi posledními a později jdeme úplně vzadu. Jakub nás neustále pobízí a nedává nám možnost ani se napít. Je to prostě boj s časem, kde se nedá nic odpustit. Buď to vydržíš, nebo máš smůlu. Kompromis neexistuje. Je znát, že nám chybí kondice, a že by to chtělo daleko lepší přípravu. Přísahám, že příště budu lépe připraven.

   Lehčí pasáže se střídají s těžšími a některá místa bych uvítal odjištěná, zatímco někde je jištění zbytečné. postupně se propracováváme k chatce Sölvay, která slouží jako nouzový bivak. Jsme u ní asi kolem 9.00 hod. Potkáváme některé sestupující horolezce. Většinou kvůli sněhovým podmínkám ve vyšších partiích to otáčejí, někdo kvůli klientům a také času. Je to boj. My jdeme dál. Na Sölvayce jsme nazuli mačky doplnili tekutiny a po 5 min. opět makáme. Žádný oddech, není čas. Nastupují těžší pasáže s fixy a ve sněhu je to fakt záběr. Už prostě jedu jako stroj a myslím jenom na vrchol. Jakub se nás ptá jak jsme na tom, a zřejmě v té době přemýšlel o návratu. Jde před námi s Lindou neustále v předstihu, a tak je dost těžké udržet s nimi krok. Potkáváme slovenského zřejmě vůdce s klientem a ten mi říká že ještě hodinu, možná hod. a půl na vrchol, a že by jsme měli raději otočit. Vím to, protože si připadám úplně vyčerpán a na konci sil. Ale pořád šlapem chceme to dokázat. Zdržuje i jištění, které je v horních příkrých a vysněžených úsecích docela nutné. Najednou Jakub volá vrchol a já si připadám jako ve snu. Jsou asi 100 výškových metrů nad náma a my jdeme opravdu na doraz a za jeho povzbuzování až na vrchol!

Moje maličkost Sölvayhütte Jitka u Sölvayhütte pohled z vrcholu Matterhorn 4478 mnm pohled z vrcholu Linda na vrcholu

   MATTERHORN 4478 mnm 7.8.2004 12.30 hod. - tak to byl fakt moment, který jsme si zasloužili. Napít se vody, pár fotek, nějaké video a odchod. Už jsme ve skluzu. Vrchol byl pěkný, ale nedá se tam dlouho otálet. Dolů je to min. 5 hodin bez bloudění. Čas je ale proti nám a ke všemu se mi v jednom místě při slanění zasekává lano. Jakub je opět kus napřed a neustále nás popohání. Ale tohle zaseknutí nás stojí 45 min. Jsme docela nervózní a ačkoli se to nezdá , tak u Sölvayhütte jsme až kolem páté. Dolů ještě 800 m. Min. 4 až 5 hod., to znamená za tmy. Cesta se každý rok po pádech kamenů mění, a tak i Jakub občas bloudí. Kolem 19.00 hod., kdy jsme ještě 500 m nad chatou, začíná hřmít. Tak to je průser vážení. Ještě nějakou dobu postupujeme, ale začíná se tvořit mlha a Jakub hledá správnou cestu. Šeří se a máme velké problémy s orientací. Kolem 20.00 hod. slyšíme další hřmění a začínají padat kroupy. Slaňuji poslední z x-tého štandu a najednou vidím blesky velmi, velmi blízko. Rychle dojedu na konec slanění, pouštím lano a jdu se schovat pod převis, který tam byl snad jen kvůli nám. Nevím, nevím, kdyby tam nebyl! Následoval přechod bouřky, kroupy, déšť..... Ve 3.750 mnm docela síla. Bouřka se naštěstí přestěhovala nad vzdálené horské vrcholy, ale déšť, tma a zima zůstali. Tak a je to. To o čem člověk jenom čte, a co se mu přece nikdy nemůže stát, je tady. BIVAK!!! Kuba vytahuje žďárák a spacák, navlékáme se do všeho zbývajícího oblečení, a přikrýváme se. Co teď? Vymýšlíme různé varianty sestupu, ale v úplné tmě je v podstatě nemožné něco podnikat. Klepeme kosu a zkoušíme usnout. Po půlnoci, když už nemůžu vydržet opřený o zdřevěnělé nohy, zkouším vymyslet nějakou akci. Výsledkem je, že jdu s Kubou na nedaleký hřebínek zkontrolovat naši pozici. Je jasno, bouřka pryč, ale šutry zledovatělé a zasněžené. Zjišťujeme aspoň přibližnou pozici a vracíme se k bivaku, kde se holky klepou zimou. Uhnuli jsme z cesty zřejmě jenou o kousek, ale jít se v noci stejně nedá. Nezbývá než vydržet ještě asi 3,5 hod. Upravujeme bivak, aby to bylo trochu pohodlnější, pak ješťě chytám do láhve nějakou vodu, protože žízeň mám děsnou a pokoušíme se usnout. Moc to nejde a pořád se klepeme zimou . Kolem 4 hod. nás Kuba najednou upozorňuje, že vidí čelovky. A opravdu. Dole se míhají světýlka od čelovek. Trvá jim skoro dvě hodiny než se objevují asi 100 m na cestě pod námi. Cestu, kterou jsme v bouři minuli. Ještě předtím je vidět kužel světla z pátrajícího vrtulníku. Později se dovídáme, že na Sölvayhütte zústalo po nás ještě dalších pět lidí, kteří si nedokázali poradit a zavolali si raději záchranu. Sám jsem si v noci představoval také záchranou akci, ovšem na náš vrub. Naštěstí jsme to zvládli a před rozedněním jsme vyrazili vstříc kmitajícím čelovkám. Cesta dolů trvala ještě asi 4 hod., čili skoro 10 hodin, což je docela extrém. Ve stěně jsme strávili 30 hodin. Tak na tohle nikdy nezapomenu!

sestup sestup sestup sestup sestup sestup sestup sestup

   Po příchodu na chatu Hörnli jsme oslavili výstup a hlavně šťastný návrat jedním plechovkovým a kávou. Pak jsme zabalili věci, odkráčeli směr Schwarzsee na lanovku do Zermattu. Ještě předtím jsme se ovšem rozloučili s Matterhornem, mohutnou to Horou, která nám dala šanci a my jí využili. Dala nám šanci a také pořádnou lekci. Už nikdy nepojedu do hor se špatnou výbavou, protože se to nevyplácí. Jo a mimochodem - kupuji žďárák ! Také pojedu určitě lépe fyzicky připraven, protože v rychlosti je základ úspěšného návratu! I když nás ta Hora vytrestala za naše smělé konání, přece jen se k nám nakonec zachovala laskavě. Takže ještě jednou DÍKY MATTERHORNE za splnění našeho snu, a třeba se ještě někdy uvidíme. Pak jsme přejeli vláčkem do Täsche a vydali se na zdlouhavou, ale svým způsobem příjemnou cestu do ČR. Příjezd domů v 6.00 hod. a to je vše.

           



HOME